Odpovědnost za stvoření

 

Naslouchala jsem pravidelnému dechu svého manžela. Oddělená tenkou zdí jsem tušila spokojené oddechování malého syna. Ležela jsem na zádech a lapala po dechu. Bála jsem se vstát, že tu trochu dechu, kterou jsem zadržovala v plicích, zase ztratím. Vší silou jsem hledala rovnováhu mysli a těla, byla jsem vyčerpaná, ochromená strachem. Na čele mi vyskakovaly kapky studeného potu, ztrácela jsem cit v nohách, které jsem měla zmrzlé na kost. Jako kdyby už skutečně začaly umírat. Co mám dělat? Co mám dělat? CO MÁM DĚLAT? ... Ta myšlenka byla jako proud bílého světla. Vždyť je to tak prosté, tak blízko, na dosah ruky.

Mozek začal pracovat rychle, přesně, efektivně. Hodit si zapnutý fén do vany? Nejspíš by chrániče v novém domě reagovaly dřív než moje tělo na příděl elektrické energie. Nevěřila jsem na skoky kamsi. Riskovala bych být nejen bláznem, ale navíc bláznem na vozíku. Výfukem od auta? Je to vůbec technicky proveditelné? Vzít si prášky? Kolik a jaké? Dostatečně silné, které by svou práci odvedly elegantně a smrt by mi dopřála důstojnost. … Jak byly tyhle myšlenky konejšivé. Usínala jsem s vědomím, že utrpení skončí.

Ráno už mi to tak svůdné nepřipadalo. Přesto jsem každou další probdělou noc dováděla plán k dokonalosti. A jedné další jsem opět pozorovala odlesky ulice na stropě ložnice, když ze spaní zasténal z vedlejší místnosti můj syn. Vstala jsem a šla ho uklidnit. Seděla jsem na posteli a pozorovala ho. Byl ve světě svého snění spokojený a bezstarostný. Uvědomovala jsem si, že bych ho už neviděla vyrůstat, dospívat, že bych mu připravila do konce života otázky, co jeho mámu vedlo k takovému definitivnímu činu. Hladila jsem ho po vlasech a plakala. Stále jsem to chtěla udělat, bylo to lákavé, ale už jsem věděla, že musím hledat jinou cestu.

Nevím, zda bych skutečně zašla až do konce, nicméně mi mateřství nijak nezabránilo v intenzivním přemýšlení a plánování. Viděla jsem to jako jediné rozumné řešení, přestože jsem svého syna milovala a měla ho celé dny před očima. Ten malý okamžik tehdy v noci mi podal záchranou ruku.

2002