Boj

Prstem jsem se dotkla tváře na staré fotografii. Usmíval se do protisvětla. Byl vysoký, štíhlý, s přímým pohledem. Jeho postava se zrcadlila ve stínu na zdi. Stín zkřivil tvář a ohnul tělo. Zavadila jsem neochotně o černou skvrnu stínu. Kdo byl? Lidé znali člověka na vybledlé fotografii, já jsem znala stín.

Říkali, že mám jeho oči. Na fotografii byly oči zastřené, chtěla jsem věřit, že měl úsměv i v nich.  Ale takové oči jsem neznala nebo na ně zapomněla. Stín žádné oči nemá. Možná jsem se sama víc podobala stínu něž člověku.

Mnoho let již nežil, ale stín tu zůstal. Milovala jsem člověka, kterého jsem neznala, a nenáviděla stín, který mi dělal trpělivého průvodce.

2014