Pythia (budoucnost je minulost)

Seděla jsem v kruhu patnácti cizích lidí a nevěděla, co bude následovat. Pak na prázdnou židli usedla starší, podsaditá paní s nezpochybnitelnou autoritou ve tváři a začala mluvit. Naslouchala jsem jí se zájmem, po chvíli mi začaly hlavou vířit pochybnosti. Byla jsem tady na radu své terapeutky, jinak bych se už nejspíš zvedla a odešla. Nevěřila jsem ničemu, co bylo řečeno.

Po celé dopoledne se střídali účastníci jeden po druhém a já jsem zůstávala jen němým svědkem jejich životních epizod. Rozhodla jsem se, že se po polední pauze nevrátím. Krátce před obědem si mě ale jedna dívka vybrala a já se stala hercem v jejím příběhu.

Stalo se neuvěřitelné. Stála jsem na místě, kam mě dovedli, a pak už jsem se nemohla pohnout. Nemohla jsem promluvit, přestože se mě ptali. Cítila jsem úzkost a strach, jako už dlouho ne. Nebyla to ale moje úzkost, přestože jsem takovou znala. Pak jsem konečně promluvila, ale nebyl to můj hlas. Skončilo to a bylo těžké vrátit se do svého života.

Celé dopoledne jsem si říkala, že buď odejdu nebo zůstanu jen netečným pozorovatelem. Tenhle zážitek mě probudil a já se přihlásila. Procházela jsem pomalu uvnitř kruhu a vybírala z těch lidí svého otce, svou matku a sama sebe. A pak jsem zavřela oči a ty tři osoby rozestavila. Nikdy jsem nezažila takový pocit odevzdání. Jen jsem šla a za ramena tlačila toho neznámého člověka na jeho přesně dané místo. Lektorka seděla a vážně si prohlížela podivný trojúhelník. Otec ve středu, matka v rohu, zády k muži i k dceři s čelem upřeným ven z kruhu a ona sama blízko otce. Nikdo nemluvil a v místnosti se ochladilo. Začala jsem drkotat zuby a už ani nechtěla poslouchat, co ti lidé ve svých úlohách říkali. Pak lektorka vynesla rozsudek – otec vás zneužíval. Ta informace mne vlastně ani nezaskočila, jen zapadla na prázdné místo do skládačky mnohaleté psychoterapie.

Léto 2009