ZLOMYSLNÝ SKŘÍTEK

 

Pozoruju, jak světla projíždějícího auta krájí čerň stropu nade mnou. Pak další a za nějaký čas další. Třesu se chladem pod prošívanou dekou. Ještě nevím, že to není zima, ale strach. Zítra určitě usnu na lavici ve škole. Paní učitelka mě vyvolá a já nebudu vědět, na co se mě ptala. Dostanu pětku. Ne ještě hůř, všichni se na mě budou dívat jako na zvířátko v kleci, které žadoní očima o milost.

Každou probdělou noc se vracím do toho dětského pokoje a děsím se stejně jako tehdy, jak zvládnu následující den. To je můj zlomyslný skřítek.

Tehdy (1975) a dnes