POKUŠITEL

 

Rozhlížím se po pečlivě uklizeném bytě a netrpělivě čekám na zvuk našeho bzučivého zvonku. Konečně se můžu rozeběhnout po schodech k zahradní brance a krátce na to už sedíme v křeslech a na stolku mezi námi stojí štíhlé skleničky se suchým vínem.

Slastně usrkávám a každý doušek mě dostává daleko z tohohle bytu. Jitka mluví rychle, gestikuluje, směje se a já dychtivě poslouchám každé její slovo. Právě se vrátila z Paříže a vypráví mi o našich společných přátelích. Jako dítě s přitisknutým nosem na skle pozoruju pulzující život.

Vyprovázím ji ven, klape vysokými podpatky po kamenných schodech. Zamávám brzdovým světlům jejího auta a plahočím se zpátky. Přejedu prsty po tlustých slovnících v knihovně, zavadím pohledem o vypnutým monitor počítače a jdu do ložnice, kde si na zemi něco staví můj syn.

Jaro 1997