MISTR

 

Pokud by se někdo zeptal, jestli se dá nad úzkostí zvítězit, musela bych mu říct, že ne. Kdysi jsem věřila v boj. Nakonec jsem si se svou úzkostí musela podat ruce na příměří. Bude pořád se mnou, stejně jako všechno, co jsem zažila a čím jsem prošla.

Úzkost se vždycky objeví. Když jsem unavená, pod tlakem, a především, když se cítím zahnaná do kouta – fyzicky v uzavřeném prostoru, mentálně, když nevím, kudy kam. Začnu si všímat dechu, cítím tlak v žaludku, mrazení v zádech. Je třeba se v klidu a zhluboka nadechnout, napít vody, otevřít okno nebo vyjít ven.

Jsem jako feťák, který zamknul skříňku s léky, jako alkoholik, který vylil poslední láhev do výlevky. Můj život MUSÍ být jednoduchý, pravidelný, s neměnnými rituály. Bez alkoholu, bez drog, bez vášně a lehkomyslnosti. Můj život odkapává jako zcukernatělý med. Závidím těm, kteří zbrkle vyrazí k cíli. Jenže když jsem každým pórem cítila, že žiju i umírám současně, byla to muka bez konce.

Mistře, jsem odpovědná k sobě, k ostatním lidem, ke světu, jak jen v tuhle chvíli umím být.

Jaro 2021